Deník z Vitalby, DÍL 3: "Den ve znamení modré oblohy a modrého moře“
Předchozí den nám „palubní počítač“ auta stále hlásil, že motor nemá dost oleje. A protože Světlana před cestou vyložila z kufru auta vše nepotřebné (včetně litru oleje, který nám tam nechal náš servisák) museli jsme nejdřív pro olej. Lenka byla tak hodná, že nás doprovodila k nejbližší pumpě v Le Badie a na zaprášené polici se potřebný olej našel. Tak, a mohli jsme se rozjet na výlet.
Z Le Badie jsme nejdřív jeli okouknout pohádkové Rosignano Marittima, ve kterém nahoře na hradě můžete kromě krásných zákoutí najít i Museo Archeologico v Palazzo Bombardieri. (Družebním městem jsou Pardubice – takže pardubičáci – příští rok povinně na Vitalbu a jít se tam podívat ). Rušným letoviskem Rosignano Solvey jsme jen projeli (a minuli tak nádhernou bílou pláž i kouzelný přístav plachetnic) a pokračovali na sever, podél pobřeží na Livorno. Snažili jsme se zjistit, kde je jaká menší hezká pláž. Jsou většinou označené, u silnice jsou parkoviště.
Pláže severně od Rosignana Solvey jsou spíše kamenité a ten, kdo rád kouká pod vodu, má tu co vidět. My jsme projeli dalším přímořským letoviskem Castiglioncello (ve kterém se musíme příští rok podívat na „stopy“ po malíři Fattori, který tu působil) až do Quercianelly, a tam jsme to šli obhlédnout. Neznalí místních poměrů jsme se vypravili spíše na kameny než na pláž, ale záměr „jít se pozdravit s mořem a namočit se“ se podařil. Na zpáteční cestě jsme to ještě protáhli až do městečka Vada, a tam jsme našli: parkování ve stínu, pláž, písek, a malý bar. Co chtít v krásném odpoledni víc. A celý den bylo modro jako na objednání...
