Byla PRVNÍ noc opravdu buona notte?
Na PRVNÍ noc se mě neptejte. Začátek byl pohádkový. Lenka usnula hned a pořád cítila tu vůni nové Vitalby. Ve dvě ráno se začaly hádat kočky s liškou Lolou. Do půl třetí jsem to nechala na nich. Společnou řeč nenašly. Teda možná našly, ale jedno ze zvířat u toho vydávalo strašně divné zvuky. Tuším, že liška to nebyla. Takže jsem VSTALA, šla jim DOMLUVIT (v půl třetí ráno to ovšem na Ghándího styl moc nebylo, to chápete) a VRÁTILA se do postele. Mezitím začalo foukat tak, že větrníky na kopci vydávaly zvuk jako přistávající letadla. S tepem letiště Heathrow podotýkám. Šla jsem zavřít okno.
Zpěvavý pták, kterého na Vitalbě každou noc za jeho pěvecký výkon nominuju na Slavíka, tentokrát nezpíval. Nevím, jak moc za to mohla hádka těch tří fúrií a jakou vinu na tom nesla větrná letadla z Heathrow. Vím ale, že jsem ještě v PĚT ráno kontrolovala, jestli už fakt není čas spát. Čas byl tak akorát na krátké DORMIRE. Pak jsem šla dělat něco užitečného. Uklidit po malířích, zkontrolovat, jestli Brunovi nepřetekl bazén, který už druhý den připravuje a sdělit těm třem jepicím, že ranní kafe si tentokrát dávám bez nich. Teď čekám na letišti v Pise a mířím na skok do Prahy. Příští týden startuje NULTÁ SEZÓNA. Slibuji, že ty hádavé kozy dostatečně vyškolím. Letadla odkloním. Zpěváčka naučím nový cajdáčky. A vaše duše položím do peří. ♥️
